Ženy a historie...

... aneb cesta věky od Ženy 1.0 k Ženě 3.0. Holky, ženy, projdeme si teď cestu od Ženy 1.0 až k Ženě 3.0 tak, jak ji vnímám já. Jak už asi víte, jsem Markéta, inspirátorka, průvodkyně a mentorka českých žen. Najdeš mě tady na webu www.4zeny.com, kde si můžeš přečíst další mé postřehy ze světa ženy dneška.

Od pravěku do středověku

ŽENA 1.0. V původních lidských společenstvích zdá se, že bylo vše v rámci sociálního řádu v pořádku, v harmonii. Lidí bylo málo, přírodní zdroje byly prozatím neomezené a potrava byla bezplatná a na každém kroku. Sice bezplatná, ale nikoliv bez práce. Muži živočišnou potravu lovili, ženy tu rostlinnou sbíraly a odlišovaly tu jedlou od nejedlé a jedovaté. A to chce cit. Ale ženy nebyly jen matkami a zajišťovatelkami stravy, která neklade odpor. Šamanky, léčitelky, vědmy, tušitelky, pokud se to danému společenství zrovna hodilo do krámu, byly vítány a někde i uctívány. Muži posilovali svou tělesnou zdatnost, ženy se v zázemí mohly věnovat aktivitám, které jim dávaly možnost nazřít více do svého nitra. 

Připusťme tu skutečnost, že pokud je někdo obdařen senzitivitou a je-li jeho cesta vzdělání vedena k posilování intuice a splynutí se silami přírody, dovede mít velice zvláštní a v očích mnohých až nadpřirozené schopnosti. A to se později proti ženám obrátilo. Jakmile se k moci dostala křesťanská věrouka, jakmile se hlásnými troubami zdraví a lidského těla stali vzdělanci "moderní" medicíny, takto obdařené ženy byly prohlášeny za divé, za čarodějnice, exkomunikovány a často upáleny. Konkurence nebo badatelský partner byl prostě nepřípustný. Ano, muži se mohli v rámci válečných dobrodružství dopouštět nepředstavitelných zvěrstev a ještě byli za svoji surovost odměňováni a považováni. Ale jakmile z vyjeté cesty všedního dne sešla žena, bylo pro ni zle až nejhůře.

Férové, co?

"Velké" ženy historie, proč jako?

Často se ve výkladu historie setkáváme se silnými nebo alespoň vlivnými ženami. Věštkyně Pýthie, Kleopatra, Izabela Kastilská, Kateřina Aragonská, královna Viktorie, Kateřina Veliká, Marie Terezie. Tahle všechna jména samozřejmě působí v dějinách, kde měl hlavní slovo muž, velice blyštivě. Jenomže, nemohla být realita blíže spíše jakémusi mocenskému zneužívání, než že by měly ženy opravdu silné postavení a ženský vliv? Tak se na to podívejme zblízka – a ano, kdo chce, vždy si na něčem něco najde – vy byste snad "odsoudili" k práci na poli a plození potomků jedince, který dokáže srozumitelně a celkem spolehlivě predikovat výsledky vašich vojenských tažení nebo politických vítězství? A nebo, co když se vedle vaší mocné říše postupně víc a víc roztahuje ještě větší a silnější říše? Budete proti ní bojovat a nejspíš prohrajete, a nebo dosadíte na trůn ženu, u které bude naděje, že se skrze sňatek propojí s hlavou té silnější říše? Nevím, jak vám, ale mě ty časté odvolávky na silné ženy historie přijdou takové jaksi zavádějící, útržkovité a zbytečné. Fakt se přesně ví, jak to bylo? Asi spíš ne... A když ano, byla ona žena v souladu se svým ženstvím? A šířila toto poselství mezi ostatní ženy? Já o tom pochybuji. Ale třeba tyhle více či méně svítící majáky u širého moře potřebujeme.

Nepěknost jménem Tudorovci

Jako takový prapodivný trend bych vyzdvihla anglický královský klan Tudorovců. Hodně se o tom mluví, už i děti na základní školách to zapáleně "žerou". Tenhle příběh byl i několikrát zfilmován a vznikl kolem něj úspěšný seriál. Ale jaké je těžiště toho story? Nějaký oplácaný Jindřich VIII., jenž nechal popravit – a úmyslně nenapíšu kolik, protože kdo to vlastně ví, že ano – partnerek, jenom proto, že nebyly schopné dát mu syna? No kde to tady proboha jsme, řeknete si. Asi ve světě, kde žena když už získá nějaká mužská privilegia, jenom aby pak dle systému má dáti / dal buďto uspěla, nebo "selhala" a byla zabita. Ale... přejděme postupně k něčemu pozitivnějšímu.

Filmový tip o pravé ženě

Pokud vás před chvilkou zamrazilo, doporučuji vám zhlédnout snímek Poslední souboj z roku 2021. V naprosté neokázalosti ukazuje, jaká mohla být role ženy ve středověku. I přesto, že je v dobovém kontextu žena majetkem muže, a případný tělesný zločin na ni je de jure vnímán jako poškozování cizího majetku, cizí věci, udrží si jedna konkrétní žena důstojnost a nezastřený rozum i tehdy, čelí-li po už tak traumatizujících zážitcích ještě i trestu upálení kvůli křivému obvinění. A to je na tom filmu naprosto nejhodnotnější. Takovéto ženy otáčejí kormidlem dějin směrem k návratu k ženské přirozenosti, tedy k přirozené roli inteligentní a citlivé bytosti, která ale není a nechce být mužem a vést všechny ty jejich války. Pokud se přenesete přes násilné scény, kterých ale ve filmu naštěstí není mnoho, dá vám neobvyklou možnost nahlédnout do fungování genderových rolí ve středověké Francii.

Zrod a zglajchšaltování Ženy 2.0

A tím se pomalu dostáváme k ŽENĚ 2.0. Žena 2.0 se zrodila v době, kdy se s ženami postupně přestalo zacházet doslova jako s hadrem. Svět se měnil. Lid jiné barvy pleti, po staletí nebo desetiletí zotročovaný jen k fyzické práci, postupně získával svá práva. I hlas žen nakonec sílil. Ženy napříč státy technologicky vyspělejšího světa získávaly volební právo, a co víc, stávaly se plnoprávnými osobami a respektovanými osobnostmi. Ženy už bylo třeba dobývat. Ale ne silou nebo zastrašováním, ale dvořením se nebo postupným získáváním sympatií.

Ale vývoj se ještě stále potýkal s jistými komplikacemi. Proč? Protože ženy se pak znovu dostaly pod tlak. Ještě jednou: proč? Protože začaly být vnímány jako muži. Nastalo zglajchšaltování. A co hůř, některé na sebe vzaly to břemeno, že dokážou úplně to samé co muži. Ale to je z principu cykličnosti nemožné, aniž by se to obešlo bez nevítaných duševních výkyvů v životě ženy. Co je nejzávažnější, že svět kvůli téhle své plochosti přicházel o všechny ty vzácné ženské dary. Mnoho cenných rad, netušených perspektiv a koncenzuálcníh přístupů, které by mohly ženy společnosti nabídnout, jsou posunuty směrem k zapomnění a bagatelizaci jako "no jo, kdybychom to dělali takhle, tak by...". A tak se ženy odsoudily k monotónním činnostem a k otevřenému boji o své místo na slunci, někde u montážní linky nebo u jednacího stolu. Cykličnost, necykličnost. A ty možná šťastnější pobývaly doma, pečovaly o děti, o dům a rodinnou spíž a třeba jim v hlavě i hlodal červíček, jak že se asi má ta jejich sousedka, která každý den chodí do práce a je součástí toho "velkého světa MUŽŮ... a žen". Tím neříkám, že právě tohle není svoboda individuální volby. Je. A může to být fajn, za předpokladu, že ve veřejné diskuzi označíme odlišnost žen od mužů za správné a přirozené. Na téma hospodyněk navážu za malou chvilku.

Antikoncepce, cynická vsuvka

Voilá, v historický moment, kdy se masově rozšířila hormonální antikoncepce, se už přirozená cykličnost tak trochu odporoučela a ženám tak i biologicky nestálo nic moc v cestě stát se muži. Paradoxem je, že rezidua hormonální antikoncepce, co se skrze čističky dostanou do řek a pak zpátky do pitné vody, oslabují mužskou sílu a tak trochu je proměňují v ženy. Pokud bych byla militantní feministka, napíšu trichu na způsob Jurského parku, že, příroda, život si vždycky najde cestu k nastolení rovnováhy nebo k vyhubení rozpínavých organismů, jakkoli to zní cynicky...

Emancipace hospodyněk

Vraťme se zpět k těm hospodyním. Já osobně naprosto kvituji, jak se role šikovných hospodyní/matek i v českém kontextu zhruba deset let nazpátek rehabilitovala a emancipovala. Z hospodyněk najednou byly blogerky, grafičky, spisovatelky, influencerky, moderátorky, průvodkyně žen. A co je hlavní – inspirátorky, KTERÉ i přes všechny úspěchy i strasti zůstaly ženami.

Cesta k Ženě 3.0

Z kontextu mého vyprávění je zřejmé, že je čas posunout cestu ženy dál. K Ženě 3.0. ŽENA 3.0 je ženou přijímající své ženství, svou cykličnost. A nejen, že to přijímá, ona z toho i vědomě těží. A nebojí se o tom mluvit. Proč je vlastně takové tabu říct někomu, že mám "ty své dny", že dnes mi půjde to a to a za tři dny už zase budu dobrá v tom a tom. Namísto toho si na nás v případě podrážděnosti ukazují ostatní a domnívají se, "jestli nemám své dny". Ne všude a vždy, ale... Otevřenost a síla stát si za tím ženským opravdovým bohatstvím, ikdyž nad vámi třeba stojí stín hypotéky nebo nedostatku času. Jedině takto lze dosáhnout nějaké změny, primárně zejména v sobě, a postupně a plynule dosadit do společnosti ženský a mužský princip, opravdovou a upřímnou rovnost.

Nástroje k tomu máme více než dobré. Když tendujeme k tomu se setkávat – ženy s ženami, není nic snadnějšího než stát se součástí diskuzního fóra nebo se online či fyzicky zúčastnit ženského kruhu. Rovněž při individuálních potřebách není nutné navštěvovat lokálního "cvokaře", ale můžete se sejít s nějakou specialistkou na ženské otázky a projít si své potřeby skrze koučink nebo mentoring. Přibývá také míst, v klidu a daleko od všedního shonu, kde se ženy setkávají a tráví spolu posilující víkendy. V tomto ohledu žijeme v báječné době a rozhodnutí stát se Ženou 3.0 je jen na nás. A aby toho nebylo málo, k dispozici je také celá řada úžasných knih o žených a jejich výzvách.

Sedmero knižních tipů

A tady jsou slíbené knižní tipy: 
1) Hadí žena – Hernán Huarache Mamani (2015)
2) Cyklická žena – Miranda Gray (2014)
3) Divé ženy – Emilia Hart (2024)
4) Kořeny ženské spirituality – Terezie Dubinová (2018)
5) Ženy v zenu – P. Swarz Koutská, L. Khousnoutdinova (2022)
6) Deník Life Designerky – Tereza Kovačovič (2023)
7) Abeceda nové ženskosti – Maitreyi D. Piontek (2017)

Uznání součástí mužského světa

Abych nepůsobila jako, někdo, kdo napříč dějinami obviňuje muže ze všeho špatného, chci ještě jednou připomenout, že to my, my samy ženy, jsme spolutvůrkyně světa, kdy se tlačíme do rolí mužů a zapomínáme na náš skutečný potenciál. Tedy máme právo i sílu stát se hybnou silou pro změnu. Ale jak už jsem říkala, je třeba začít u sebe. To platí o všem.

Muži mohou být jak ofenzivně a majetnicky ladění, tak na druhou stranu bývali a bývají i hrdinnými obránci žen, a za tuto jejich stranu jim patří uznání. Na závěr ještě jednou ocením i současné muže. Mnoho z nich, při pochybnostech o svém životním poslání, při pochybnostech o své mužské síle, vyráží do přírody čerpat novou energii a perspektivy skrze diskomfort a výzvy, ne nepodobné těm, které příslušely mužům v prehistorii. Jinými slovy: jen slovy, přetvářkou a vyděláváním peněz už vědomý současný muž žít nedokáže. A to je velice inspirativní i pro nás ženy!

Holky, ženy, věřím, že pro vás tohle video bylo prospěšné a budete-li chtít, setkáme se na některé z mých akcí. Tak zatím ahoj!